Grandhotel - ukázka1

Tři kila pomerančů
"Je tady pan vedoucí?" zeptala se bába, když jsme vešli do prodejny potravin.
"Asi někde vzadu," řekla prodavačka a další dvě se zachichotaly. "No, vzadu. Má schůzi. Hihihi."
Ze slova schůze se mi trochu zamotala hlava.
"My ho dlouho nezdržíme."
Bába mě táhla dozadu mezi regály. Dva druhy hořčice. Lančmít. Okurky. Pivo. A nakonec dveře. Bába zaklepala.
"Moment," ozvalo se.
A pak se dveře otevřely a ven vyklouzla krásná holka v rozepnutém modrém plášti. Všimnul jsem si bílé podprsenky. Uculila se na bábu a mě pohladila po vlasech. A pak jsem ho poprvé uviděl. Ruce měl mastné od tlačenky, kterou si krájel po stole. Omyl si je v umyvadle a otřel do bílého pláště, pod kterým měl jen nátělník. Tak to byl on. Jégr. Vinnetou Jégr. Můj neznámý bratranec. Můj zachránce před děcákem a polepšovnou, co dělá z lidí kriminálníky. Tak to aspoň říkala bába.
"Pozdrav," řekla.
Chtěl jsem pozdravit, ale nakonec jsem jen přikývnul.
"Pojď sem," řekl Jégr a trochu ztlumil rádio, které šumělo fotbalovým přenosem. "Jak se jmenuješ?"
"Fleischman."
"Já jsem Jégr. Ukaž uši."
Ukázal jsem mu uši.
"V pořádku. Nikdy si nezapomeň umýt uši. Říkáte šest set že za něj dostanu?" otočil se na bábu.
"Ne za něj, na něj," řekla a tvářila se chápavě.
"Ale každej měsíc, to štimuje, ne?"
"To jo."
"Tak to je v cajku."
Bába se k Jégrovi naklonila a něco mu šeptala do ucha. Zaslechl jsem jen rodiče, divnej, prášky, potom poradna, hlava, úzkostný a nakonec sebevražda, citlivej a rýma.
"Citlivej necitlivej, ale kapesníky si budeš prát sám, rozumíš?" řekl pak Jégr. Bába do mě strčila a já přikývnul.
"Je to hodný chlapec. Jen trochu samotář. Ale zase vám bude předpovídat počasí. Je lepší než rosnička. Chci říct přesnější," řekla bába a pak se zeptala: "Nepřivezli vám pomeranče?"
"Přivezli i nepřivezli... Jak se to vezme. Moment!"
Jégr se natáhnul a zesílil rádio. Stadion řval góóól.
A Jégr začal řvát taky. "Góóól! Já to říkal! Jojojo! Kdo vyhraje nakonec, to je Slovan Liberec! Takže kolik těch pomerančů, mladá paní?"
"Tři kila? Ale nejsou to kubánský?"
"Pro vás ze Španělska, mladá paní. Ty se loupou samy."
Jégr na chvíli zmizel, bába mě pohladila po vlasech a řekla: "Neboj. On to s dětmi umí. Trénoval je ve fotbale."
Jégr se vrátil a podal bábě tašku s pomeranči.
Bába zaplatila a podala Jégrovi tašku s mými věcmi. A bylo to. Taška za tašku. Byl jsem vyhandlován. Za pomeranče. Kšeft za všechny prachy.